Vnímej
„Vnímej to ticho, vnímej tu slast, vnímej tu barvu, vnímej tu tvář. Vnímej rosu za sucha, vnímej měsíc za světla. Vnímej hlas a vnímej touhu, vnímej past a vnímej vzpouru. Vnímej květy v trávě, vnímej jehlu v tenké slámě. Vnímej duši, vnímej srdce, vnímej uši, vnímej ruce. Vnímej hluk a vnímej strach, vnímej mat a vnímej tah. Vnímej svět a vnímej moře, vnímej stromky na mém dvoře. Vnímej mě a vnímej sebe, vnímej lásku jen a ve mně.“
Jemný hlásek zpíval. Tak křehký, tak dětský, tak pískavý, jako skřivánčí. Ten hlásek pěl do hudby tak výstižné a tak chytlavé, tak jednoduché, ale přitom nesmírně krásné a smutné.